Lom Homolák, o jehož správném názvu jsme se dozvěděli náhodou na zpáteční cestě, jsem poprvé navštívil letos na jaře s kamarádem Honzou a pro jeho úžasnou atmosféru, kterou si mě podmanil, jsem sem vzal i naši partu z osmičky :-). Vlak nás vysadil obligátně v Srbsku, počasí nám přálo a tak netrvalo zase tak dlouho a byly jsme u Koněpruských jeskyň, které Mirka s Maku navštívili, neboť zde ještě nebyli. Po hodinové prohlídce vyrazíme směrem k lomu Kobylu, sestoupit do něj dolů nestíháme a tak zamíříme k Homoláku napříč lesy. Azimut se držet porostem nedá a tak s malou zacházkou nakonec na místo dorazíme. Sluníčka z Čimic si radostně a odvážně zaplavala. Já neměl plavky a Hani se věnovala porcování kabanosu a focení :-). Času moc na lenošení nebylo, čekalo nás v Praze totiž malé Ratata u Lenky a tak hurá na cestu zpátky. Tu jsme si pěkně zkrátili a tak vše klaplo a vše se stihnulo. Hostina o třech chodech pro vyhládlé turisty byla zdrcující :-). Rozchod byl před půlnocí. Super akce, super den. (TK)

H O M O L Á K   25 . 8 . 2 0 1 2