Dlouze očekávaná akce na Slapech je tu, ačkoli nejedeme bohužel všichni. Navíc na poslední chvíli jsme museli změnit i destinaci a zvolit tak kemp na Ždáni namísto chatky u Sluníček ( M+M ). Po příjezdu, postavíme stany a nafoukneme po 20 minutách Járův Titanic :-). Vše je hotovo a tak po obědě s úsměvy si to šineme k vodě. Na zapůjčeném šlapadle vyrazíme směrem k Hrdličce a kocháme se pohledy kolem, blbneme s Járovou kocábkou a jinými vzduchem plněnými objekty :-). Voda je úžasná, čistá a slunko spaluje, pivo syčí v našich vyprahlých hrdlech. Pak zapřáhneme člun do vleku a postupně se střídáme v jeho posádce a jedeme zpět. Dvě hodinky byly akorát. Odpoledne se sluníme, baštíme řízky, mastíme Zmatek a pendlujeme mezi ručníky a blízkým občerstvením spolu s ostatními jako hbití mravenci pro zásoby zlatavého moku či zmrzliny. S blížícím se večerem, balíme naše ležení a po krátké pauze za poslechu místní živé hudby třetí cenové skupiny u místního bufetu, jdeme do kempu. Večerní Ratata se táhlo do půlnoci, láhve s vínem zmizely, karty šustily o závod a tlachalo se a smálo. Zipy stanu zabzučely po půlnoci a kromě Járy jdeme spát. On měl „toulavou“ a vyrazil si na noční tah po okolí na lov zážitků. Vždyť noc byla tak mladá ;-). V sedm mě budí Járův nerozlučný kamarád – jeho mobil. Postupně do hodinky vylézáme všichni a snídáme. Jára je ospalý a oči se mu klíží – inu náročná noc. Jdeme k vodě se slunit - nebo spíš spát ;-). Kolem oběda si půjčujeme opět šlapadlo ... bez žebříku a tak po prvním koupání se výlez na jeho palubu podobal tulením skokům :-). Jediný způsob jak vklouznout na palubu. Po projížďce, razíme do kempu sbalit věci, suché stany, loď a pak na pozdní oběd. Čas letí a tak již před šestou odjíždíme směrem ku Praze. No nikomu se nechce, ale tak to bývá. (TK)

Ž D Á Ň   1 7 - 1 8 . 7 . 2 0 1 1