Zahájit letošní sezónu se nám podařilo až na kraji března jednodenním výletem. Velkolepé únorové plánování mu předcházelo a nakonec jsme se sešli jen s poloviční účastí :-(, ale jeli jsme, nevzdali jsme to. Avízované počasí pod mrakem nevyšlo na celý den a tak to bylo prima, když i slunko hřálo do tváří. Nacpaný vlak po střechu, kdy nás polovina stála :-(, nás dovezl do Luka pod Medníkem, kráje Sázavy, kde naším cílem byl jen malý desetikilometrový přechod do Davle. Cesta nám utíká pod nohama, hrajeme oblíbené hádací hry, moje nábližka se vyvede na poprvé ;-) a tak na první vyhlídce Třeštibok jsme záhy. Fantazie. I kocháme se, lidí málo, klid, sluníčko. Odsuneme se po chvíli na kopec výše do závětří a na klidném místě povaříme teplou griotku ;-). Zima sice není taková, ale když už se vezla s sebou, tak ji vypijeme :-). Po pauze zamíříme dál, druhá krásná "hadí" vyhlídka na Sázavu a s dobrou náladou pak postup do Petrova, kde byl přislíben oběd v hospodě. Ha ha smůla, hospoda zeje prázdnotou a je již asi dlouho zavřená. Zamíříme k Záhořanskýmu potoku. Vody je více a tak i bláta na cestách :-). Kolem chatek přes lávky a zurčící vody potoka nás to rychle posouvá k cíli, Davli. Zde konečně najdeme jedinou otevřenou hospodu na pozdní gáblík ;-). V čase pohody, zamíříme na vlak, již poněkud volnější a míříme domů :-). Byl to pěkný výlet, takový vysloveně na rozchození. (TK)

T Ř E Š T I B O K   5 . 3 . 2 0 1 6