Za svůdností podzimu jsme se vydali do okolí Nižboru na Křivoklátsko, můj oblíbený kraj, kde znám pěknou cestu přes Jinčov a pak do Zbečna. Lenka s Hankou s námi nemohly, ale přidala se Mirka F., která dříve s námi také jezdila na výlety. Cesta se klikatí údolím, listy z části již spadané tvoří barevný koberec na obou stranách cesty, postupně jdeme podél jemně bublajícího potoka až na samotný Jinčov. Jindy tak klidná zřícenina letos „žije“, místní spolek za záchranu památky v podobě bodrého subtilního důchodce ( říkejme mu Jeníček ), nás uvítal a nabídnul pohoštění a místo u ohně. Přijali jsme jen to místo u ohně a rádi. Opékali jsme si buřtíky na ohýnku, Jeníček přikládal a já uvařil pro všechny groček na vařiči. Bylo nám fajn, chladno se na chvíli zcela vytratilo :-). Ze slušnosti posloucháme Jeníčkovy historky z mládí, jaký kdysi byl kanec, jak tu žije sám, pak něco zajímavě o historii záchrany hradu Jinčov a sledujeme jak jeho lačné oko pokukuje po Mirce F. ;-). Po asi necelé půl druhé hodině vyrážíme a mizíme Jeníčkovi v dáli cesty, směřujíc na Sýkořice. Mirka F. si oddychla ;-). Sluníčko nám vykouklo nad korunami stromů, začalo příjemně hřát a pohrálo si s barevným okolím. Trasa nám utíká, jsme po chvíli ve Zbečně a vlak nám jede akorát, proto rozhodnutí navštívit hospůdku tedy padlo až na Beroun. Kupodivu jsme našli báječné místo přímo u nádraží a tak čekání na spoj do Prahy bylo příjemné. Super podzimní vejšlap kamarádi ! (TK)

N I Ž B O R - J I N Č O V   2 8 . 1 0 . 2 0 1 0