|
Mirka o Lence:
Rok 1976, jedu si takhle po Učitelské ulici na kole a přišla ke mně jedna holčička a povídá „ ahoj, my spolu chodíme do třídy, budeme se kamarádit?“ A od té doby spolu kamarádíme a myslím, že jsme se ani jednou - tak jak to u holek nebývá běžné, nepohádaly :-). I když jsme každá úplně jiná, Lenička tíhne ke zvířatům, hlavně psům a koním, nebo ke knížkám, já zase k muzice a tancování. Přesto jsme se spolu tak nějak vyladily a já jsem s ní chodila čichat hnůj do Starých Ďáblic ke koním a ona chudák poslouchala celé dlouhohrající desky ABBY mnou zpívané dětskou „angličtinou“ během školních výletů – a to prosím včetně hudebního doprovodu. Díky Lence, že to vydržela :-).
Lenka dostala během školní docházky docela dost přezdívek, např: „Lenička ponožka“, „Lény“, Johny“, spolužáci jí také nazývali „Lenin“! Zažily jsme spolu nádherná dobrodružství ve škole jako spolužačky v jedné lavici i mimo ni, jako třeba lovci, tanečnice, či básnířky. Obě jsme prodělaly nemoc „kuru“ která se projevuje záchvatem smíchu, který nejde zastavit. Zvlášť se tato nemoc projevovala během oběda ve školní jídelně. Nemoc nám vyvolaly nudle s mákem. Pyšníme se také dílem – tedy knihou „Po stopách vraha“, kterou jsme napsaly zhruba ve druhé nebo třetí třídě. První vydání se bohužel nedochovalo ani druhé - posledním vydání nemůžeme nalézt. Ale výroky z této knihy si pamatujeme dodnes :-).
Co máme ale dobře schované je jeden geniální sešit s názvem „Debilita hua“ (genialita se s debilitou nevylučuje, že?) a v něm je spousty básní, vět pravdy a jiná moudra. Ukázku naší poezie radši vynechám! Také chci Leničce poděkovat, že mi pomohla při písemné práci o Vinetouovi, kterého na rozdíl ode mě tenkrát přečetla. Také dodatečně děkuji a oceňuji jinak stydlivou Leničku, že se ujala své role Mrazíka a macechy v naší společné scénce, i v dalších vystoupeních hlavně tanečních :-).
Ráda vzpomínám na společné dny na Sluneční pasece a náš stanový byt a na nekonečné záchvaty smíchu :-D.Pamatuji se na den, kdy se jí splnil velký sen. V roce 1983 Lenka dostala od rodičů svého prvního špice s krásným jménem „Aron Perla Lužnice“. Byl to krásný bílý huňatý špic a hlavně hodný ( … s dobrým srdcem!). Od té doby až do dnes je chovatelkou špiců a její byt se pyšní spoustou úžasných trofejí a pohárů.
Lenička má ještě jednu zvláštnost a to jsou její sny. Už jako malá jednou přišla s tím, že se jí zdálo že jí telefonuje její pes Aron, nebylo jí divné že mluví, ale jak asi vytočil packou to číslo? Dodnes nám líčí její barvité sny, ve kterých v poslední době figurují zubařská náčiní, nebo zuby jako takové, ale i jídlo. Navrhuji extra rubriku Lenčiných snů :-). Pročpak se jí zdá o takových věcech? Ona totiž pracuje jako zdravotní sestřička u zubaře a pravidelně se nám kouká na zoubky!
Leničko, mám tě moc a moc ráda :-)
Magda o Lence:
Leničko, jsi hodné děvče, dávno už tě znám…No ty víš přesně jak to pokračuje dál, takže přepisovat tady celého Mrazíka nebudu (i když no problem :-) ), radši si ho pusťte, určitě ho zase letos budou dávat! To je taková jistota, jako že Leničku máme všichni rádi už od prvních tříd. Asociace s Nastěnkou není tak úplně od věci, neb Lenička má všechny ctnosti této milé, skromné, pracovité, hodné a hezké dívky. Pravda, neštrikuje fusekle tak dokonale a rychle, místo Ťapky má Aronka, Buráčka, Aidu, Xenu, Týnu, Sunny, Elišku, atd (omlouvám se, jestli jsem někoho vynechala), nikdo jí nenadává do zmijí jedovatých ani jí nenechali opuštěnou v lese (to by Leničce zas až tolik nevadilo, jak jí znám). Lenička je zkrátka naše dobrá víla, která nám vždycinky pomůže, pohladí, bebí pofouká. Taky skoro všechno na světě ví (zoologie, medicína, stomatologie, dějepis, sport, literatura..atd) a přesto na nás nemachruje! Vždy nám dobře poradí třeba když potřebujeme vědět jak vytrhnout zub nebo z čeho se skládá triatlon. Možná bychom ani nedochodily základku, nebýt Leničky, která na nás každé ráno zazvonila a vytáhla nás ven, někdy doslova z postele a trpělivě čekala až my dvě najdeme po bytě postupně všechny rukavice, čepice, všechny boty a přezůvky..(no někdy jsme to všechno pomotaly, např. učebnice nebo když jedna měla tři bačkory a druhá jen jednu) Během školní docházky jsme společně zažily mnohé, hlavně jsme byly Lovci, chodily jsme na procházky po Starých Ďáblicích až k JZK a vyšpiónily, kde bydlí všichni pejsci v okolí a daly jim i jména..Na ty procházky si moc ráda vzpomínám. Hodně jsme fantazírovaly o tom jak budeme mít spoustu koní a psů. Lenička to na rozdíl ode mne alespoň částečně uskutečnila.
Je to žena činu! Podle jejích morbidních snů by to mohla být i žena zločinu! Kolikrát už vraždila nebo asistovala u vraždy, nebo naopak nás zachraňovala před vrahy nejrůznějších kalibrů? Ale já myslím, že to dobro, které kolem sebe šíří stejně přebije i samotného krále vrahů Johna Livingstona! Moment, že ho neznáte?? Tak to je základní nedostatek ve znalostech literatury, píši za pět! Totiž, slavný detektivní román ještě slavnějších autorek LA+MK, které si pouze odskočily od poezie (která je jim vlastní) k próze se stal již legendárním a obě dvě vydané kopie tohoto románu se bohužel ztratily. Není divu! O obdivu k poezii této autorské dvojice jsem již psala jinde, jsem jejich oddaná fanynka! Leničko, s tebou nás baví dny všední i ty prázdninové a jsi náš rodný bratr, howgh!
Tomáš o Lence:
Lenku osobně vnímám jako velmi skromného a hodného člověka, praktického a rozvážného, který nezkazí žádnou legraci. Mám často pocit, že Lenčin a můj cit pro oddělení jemné hranice bláznivých nápadů vznikajích v naší 8D, je vždy pojistkou, že vše dobře dopadne a nikomu se nic nestane :-). Lenka je pro mě vždy stanicí první pomoci, když potřebuji lékařskou radu nebo jen injekci do zadnice :-). Však je také zdravotní sestra.
Naše Lenka je neobyčejnou celoživotní milovnicí psů a koní, kdy její vztah zejména k nim a i k přírodě samé je patrný v každém koutu jejího života. Koně a stáje sice zatím nemá, ale za to smečku roztomilých malých čtyřnohých šelem, která nejen že nadělá rámusu jak obří hejno špačků, ale hbitě poletuje kolem vetřelce vždy jak hejno piraní. Lenku však poslouchají zcela na slovo a tak nic nikomu rozhodně nehrozí … je-li však na blízku ;-). Její psi jsou nádherné malé chlupaté lištičky, inu takový je špic nejmenšího vzrůstu. Otázkou pro mě zůstává, zda je to dílo Boží a nebo um velemistra chovatele, že skoro každý pes z jejího chovu je nakonec nějaký ten šampión. A tak není divu, že Lenka má doma ve svém chrámu chovatelské slávy více ocenění než já baterek ve sbírce.
Co je na Lence též svým způsobem pozoruhodné, podobně jako na její sestře Hance, což je královna v tomto směru, že ačkoli není sportovní typ tělem a duchem, tak za to rozhodně hlavou. O sportu ví vše, snad i jakou barvu trenek měl kdy Zátopek. Pokud je v televizi nějaké sportovní klání, olympiáda a podobně, padají nejen rekordy, ale víčka očí po probděných nocích a dny dovolené vybrané za tímto účelem. Neznám výkonnější pasivní sportovce, než je právě Lenka s Hankou, které tomu tolik obětují.
|
