Mirka o Járovi:
Jak nejlépe popsat našeho Járu? Jára je hodný, až to bliká. Ano, doslova, Jára miluje když to kolem něj bliká. Tomáš má taky rád světýlka, v tom si kluci rozumí a nás také „nakazili“. Ale možná to nemusí blikat celou noc :-).
Zpátky k Járovi, už od základky nás bavil svými kousky, třeba společné jízdy na skibobech dolů z kopce na Hvězdárně, jen zázrakem jsme to přežili. Nebo cestou ze školy nás uchvacoval pitím z louže, nebo ochutnal všechny kytky cestou domů, to hned tak nikdo neuměl! Nikdy nepoznáte kdy si dělá legraci a kdy mluví vážně, ale většinou za A je správně. A jaké bylo dítě takový je i dospělý Jára. Takové velké dítě, ale to jsme vlastně všichni. Stále něco vyrábí, opravuje a kutá. Krade vozíky u samoobsluhy a vyrábí si z nich gril!
Ale má nás moc rád, kdykoli jedeme na výlet, a vždy nás povozí na kruháčku několikrát dokola, do toho mu navigují přes sebe dvě GPSky, takže se nikdy nenudíme. Taky rád a všechno a stále fotí. Vlastnoručně vyrábí neskutečné a prostorově výraznější dárky pro své oběti, sestry M+M. Je pohodový a z ničeho si velkou hlavu nedělá, a když ho zastaví policie, vždy je nějak ukecá , na ukecávání má velký talent. Vzpomínám si, že už na základce „perlil“ a je několik jeho nezapomenutelných odpovědí na otázky učitelů, které si dodnes pamatuji:
Učitel fyziky: Popište jednoduchý elektrický obvod.
Jára: V pravém dolním rohu vidíme bílý hranatý čudlík.
Učitelka ruštiny: Jak vam o kanikůlach nrávilos?
Jára: Meňá óčeň trávilos.
Učitelka přírodopisu: Popište z čeho se skládá vnitřní ucho.
Jára: Kovadlinka, třmínek a slimák. (správně je hlemýžď)
Učitelka: Ty šneky sis trochu popletl, ale je vidět že ses učil. Máš u mě za dvě.
A tak bych mohla pokračovat :-). Je toho hodně co mám na Járovi ráda, sice bychom ho někdy „zabili“ ale bez něj by to nebylo ono. Živí se jako řidič pečovatelské služby a chlubí se že má ranní, odpolední a noční pečovatelky. Díky tomu je jediný z nás kdo zplodil pár potomků …
Tomáš o Járovi:
Pro našeho Járu je především příznačné, že pokud se někde objeví právě on, nelze ho přehlédnout a již vůbec přeslechnout. Kdo ho zná, ví o čem mluvím :-). Díky své mohutné chlapské postavě s vizáží starého pistolníka, kterého doprovází smích o síle třech chlapů a s dobrácky nevinným pohledem spolu s přímočarou mluvou svůdníka si dokáže podmanit celé své okolí, zejména pak ženy, které tají jako led. Je také výborný zákazník, svou cílenou verbální masáží, kdy prodavač propadá panice, Jára vždy získá zboží za svoji cenu, vždy vše úspěšně vyreklamuje. Pracuje ve zdravotnictví jako řidič či posel přivážející každodenně osamělým seniorům nezbytnou zdravotní službu, dobré jídlo a dobrou náladu. S pečovatelkami tvoří Jára jako bodrý doktor „Nebolíto“ dokonalý tým. Járu dodnes zdobí duše kluka, se širokým srdcem, který nezkazí žádnou legraci a je pro každou lotrovinu. Miluje vše, co svítí či bliká, světelné efekty se staly v posledních letech jeho posláním, takže stále vše osvětluje, jak jen se dá.
Další charakteristikou je Járova posedlost zachytit okamžik a krásu světa a tak neustále pořizuje nesmírné množství fotografií a videa, které pak po nocích zpracovává. Jára je též vášnivý cestovatel a dobrodruh, sice už mu „toulavá“ nesedí za límcem, poněvadž již vyměnil toulavé kanady, ranec na zádech a noci pod širákem tolik milované v mládí za takové to motoristické toulání, ale stále prahne po poznávání nových míst a to i ve vzdáleném zahraničí. Vždy absolvuje vše po vlastní ose s heslem, kde projedou cyklisti nebo tanky projedu také. Však i naše oblíbené termíny jako „nábližka“ nebo „černá značka“ k nám přinesl právě on ze svých cest. Současná jeho láska ke všemu do čeho se tankuje benzín je patrná, vždy když nám ukáže svůj nový dopravní prostředek. Jednou přijede na minischoperu kdy skoro zadkem hladí asfalt, jednou na mopedu zvládne štreku dvěstě kilometrů v jednom kuse, tu na motokoloběžce v listopadu v noci při čelovce se řítí více jak šedesátkou a mohl bych pokračovat :-). Prostě miluje jízdu autem. Velkým snem je řídit Tuk-tuk.
Je milovníkem zlatavého moku, pivo snad pozná po čichu. Také sbírá pivní pulitry a tácky po hospodách, ne však vždy čestným způsobem ;-). Pamatuji si na naše vandry, kdy během jednoho dne za parného léta do sebe vměstnal 18 piv a stále si to švejkovsky mašíroval zvesela dál. Jiný by padl, ale on má velkou výdrž. Je skoro legendární jeho výraz z hospod, kdy se číšník ptá, zda si dá ještě jedno pivko a Jára s výrazem sebeobětování odvětí: Tak vyjímečně tedy.
Velká láska k vlakům se ho drží stále již od dětství, miluje vlaky, zejména parní lokomotivy. Vždy pro něj byly symbolem svobody a toulání. I dnes miluje ten nesmrtelný zvuk pražců. Aby byl vlakům co nejblíže, vlastní dvě kolejiště. To větší je jedinečné, prolíná se zde Járova šikovnost, cit pro detail a Járova bezmezná fantazie.
Neexistuje snad většího kutila, Jára vyrobí z čehokoli cokoli, vybuduje nemožné, neustále vylepšuje, zdokonaluje a modernizuje jak svůj dům, tak vzdálenější destinaci v posázaví, chatu na větrném kopci uprostřed ničeho. Což je veledílo, kde Jára nechal několik let dřiny a peněz. Postupnou modernizací se z ubikace v maringotce stala rezidence hodná králů, nenápadná pro okolí, velkolepá zevnitř. Pravý ráj pro drsné typy, jenž ocení vůni táboráku.
Magda o Járovi:
Járo, mám tě ráda snad už od první třídy a dost možná ještě dýl! Je opravdu docela možné, že jsme na sebe mávali (a blikali) z kočárků někde v okolí Holešovických jatek (jak romantické :-) ) ještě dřív než jsme se poznali v té slavné ulici na konci světa v Ďáblicích. Kam moje paměť sahá, vždycky jsem měla ráda tvojí babičku, když chodila s Harykem a sypala ptáčkům rýži (což bylo v té době pokrokové) a Fandu, který nám vždycky přinesl před prvním májem mávátka. Obdivovala jsem tvojí odvahu, schopnosti a bláznivé nápady už od dob kdy jsi mně překecal, abych s tebou sjela z hvězdárny na skibobu!!! Přežila jsem to a zjistila, že všechny tvé šílené nápady se dají přežít, hlavně když je veselo. Z této doby si vybavuji i tvojí větu „Mám rád vymázliny! (myšleno na skibobu) Třeba máslo.“ Několikrát jsem využila i tvých přepravních služeb, to když si u školy naházel na přepravky od brambor (nebo od čeho) těžké tašky všech dětí z ulice a provazem si je přitáhl za obrovského rachotu do ulice. I když jsme měli o hodinu kratší vyučování a už jsem dávno byla doma, jakmile jsem zaslechla rachot a kvílení hned mi bylo jasné „8.D už jde!“ Za tu dobu co tě znám, myslím, že jsem pochopila, že všechno co děláš, je hlavně pro pobavení všech okolo a pokud to snad někdo nechápe je to jeho smůla. Když s námi projedeš na kruháčku pětkrát nebo šestkrát kolem dokola je to lepší než na Matějský. Zkrátka kde je Jára, tam nikdy není tma ani ticho ani smutno!
Nejsem sice nijak zvlášť posedlá katastrofickými vizemi, ale mám pro jistotu jeden plán pro případ kdyby se přece jenom někdy země srazila s jinou planetou, nebo vybuchla atomovka nebo nastal konec světa. Já vím, že stačí když přejdeme pole, les Ďábličák a za kopec a sejdeme se u Járy a všechno přežijem! Jsem taky moc ráda, že si nás čtyři holky vzal tenkrát poprvé na Klokočky. Nejen, že jsme tak mohly poznat kus krásné přírody, skalní města, ložumenty a indiánská pohřebiště schovaná v jeskyních – což bychom nikdy nenašly, taky proto, že jsme po nějaké době zjistily, což by nás tenkrát ve snu nenapadlo, že ten poděs z 8.D bude takový kamarád, se kterým nás prostě baví svět ještě o něco víc. No tak vidíš to? I když zlobíš, co se dá dělat ... mám tě ráda.
Lenka o Járovi:
Co napsat o Járovi? Tomáš ho vystihl naprosto bravurně ... k tomu není co dodat. Jára je bývalý cukrář (proto taky v dobách jeho cukraření bylo v koňakových špičkách minimum vaječného koňaku :-) ) teď je řidič pečovatel (pečuje nejen o babičky a dědečky, ale i o své pečovatelky, které vozí a to velmi výrazně :-)) a je to jeden z mála lidí s kterými se nebojím jezdit autem i když to bere někdy po černý, tak jak je jeho dobrým zvykem :-). Zážitky s Járou jsou prostě nepopsatelné a neuvěřitelné - kdo nezažil neví o co přichází!!! Jára je prostě Jára - a máme ho rádi takového jaký je, i když je někdy na zabití ! :-))
|
